Já vegan

Aby to nevypadalo, že si dělám z veganství jen legraci, nebo že si stále stěžuji, tady je příběh, jak se i ze mě stal vegan (mimochodem nedělám si srandu a nestěžuji si. Tak se to prostě stalo).

První měsíce našeho vztahu s K. byly jedinečné. Sešli jsme se po práci, já jsem uvařila, jedli jsme a povídali si. Za těch pár měsíců jsem se o veganství leccos dozvěděla. Některé věci mi přišly trochu přitažené za vlasy, některé naopak naprosto logické. Tak třeba velkochovy - zvířata drží v neskutečně stísněných místnostech a nutí je, aby produkovala více , než k čemu jsou od přírody "uzpůsobena". To je logické a logicky špatně. Ale co kdybych měla nějaký domeček se zahrádkou a u něj tři slepičky volně pobíhající, které by mi dávaly vajíčka... Mohla bych ta vajíčka jíst? Odpověď byla šokující a pro mě nepochopitelná. Samozřejmě, že ne. Kde slepičky koupíme? Z velkochovů, které tím podpoříme a tím se budeme tak jako tak podílet na utrpení zvířat. Nikdo ale nepomyslel na těch pár slepiček, které jsme "zachránili z rukou tyranů." Otázka tedy je, zda-li je lepší zachránit pár slepiček, nebo nechat všechny trpět v rukou velkochovů...

Po svém posledním soustě masa jsem si řekla, že maso úplně vynechám, děj se co děj. Takže pokud jsem si do práce neuvařila, byla jsem odkázaná na smažák nebo nakládaný hermelín. Ve výjimečných případech na smažený květák. Doma však striktně vegansky. Ne, že by to K. vyžadoval, bylo to mé rozhodnutí (protože proč trápit další živou bytost).

Nejtěžší okamžik mých vegetariánských začátků byly Vánoce - protože Vánoce bez kapra nejsou Vánoce. Já byla v rodině vždy ta, která kapra připravovala - byla to moje nejoblíbenější činnost. Na Štědrý den jsme vždycky u maminky a je krásné, že se sejde (skoro) celá rodina. Jak to ale udělat s jídlem? Dokonce jsem přemýšlela, že se na jeden den v roce stanu masožroutem a nebudu muset o kapra přijít. Nebyl by to ale důkaz slabosti a závislosti na mase?

Naštěstí jsme ale objevili kouzlo seitanu a před vánoci jsme uhnětli vlastní "bochánek," nakrájeli na nudličky a naložili na pár dní do super kořeněné marinády. Na Štědrý den jsem sice po kaprovi pokukovala, ale zvládla jsem to.

Na Nový rok se na YouTube objevilo první video Pavla Houdka - stávám se veganem. Prvních pár dílů mě nadchlo, tak jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám a od roku 2017 se ze mně stal vegan. Houdkova videa společně s K. zkušenostmi a mým nadšením do vaření mi usnadňovaly celý proces přechodu na rostlinnou stravu.

Protože jsme ale lidi se slabou vůlí, musím se přiznat, že občasný kousek sýra si stále neodpustím.