(Z)divá zvěř

Na začátek se přiznám, že nemám nejmenší tušení, jak tento článek zakončím. 

Tento veganský problém nevím, jak pojmout, takže doufám, že vy, kteří jste třeba řešili stejný problém a řešení jste našli, se se mnou o ně podělíte.

S K. již nějakou dobu žijeme v malém útulném bytečku 1+1 v Praze. Já vařím, K. jí a společně se snažíme udržovat byt v čistotě. Ale jak to tak bývá, když se někde vaří, objevují se v bytě různé potvůrky, které mi znepříjemňují pobyt v kuchyni. Mluvím o molech a octomilkách.

Když se u nás poprvé objevili moli a nastěhovali se do všemožných potravin, vše jsme vyházeli, nakoupili dózy a začali nanovo. Ale moli neubývali. Lítali po kuchyni a netrvalo dlouho a přestěhovali se i do obýváku/ložnice. Za normálních okolností pozvedám ruce a této zvěři zatleskám. No jo, ale jak to dělají vegani? Přeci jen je to živá bytost a ty my chráníme. Jednou jsem ruce pozvedla, ale minula jsem. Mol byl tak v šoku, že začal šíleně poletovat a snažil se mi uletět. To je přeci docela inteligentní jednání. Zkoušela jsem tedy moly chytat a vypouštět je oknem. Když jsem po půl hodině nachytala pět molů a přešla k oknu, tři se mi vždy vrátili zpátky do bytu. Byla to taková sisyfovská práce. A v konečné fázi se moli nastěhovali i do dóz, za které jsme s K. dali nemalé peníze.

S octomilkami to bylo podobné. Když vaříš, zůstávají zbytky a když jednou zbytky nevyhodíš, octomilky se objeví raz dva. A octomilce nezatleskáš. Existuje jednoduché řešení - nenechávat zbytky jídla válet mimo uzavíratelný koš. A hlavně - nádobí mít vždy čisté. No ono se řekne, že to je jednoduché řešení, ale co když na to nemáš čas, nebo prostě neumíš udržet sterilní pořádek? Zkusili jsme tedy jiné řešení. Do malé zavařovačky jsme rozkrojili rajče, skleničku zakryli potravinářskou fólií a nožem vytvořili pár děr. Jakmile se octomilky nachytaly, odnesla jsem je ven a všechny propustila na svobodu. Problém byl ale v tom, že sklenice se nikdy sama ven neodnese a starostí jen přibylo. Dva zaručené recepty selhaly a octomilky si vesele poletují po bytě dál. Jedinkrát jsme se octomilek zbavili, a to tehdy, když jsme na týden odjeli pryč. Doma se nevařilo a octomilky odcestovaly. Jenže jakmile se začalo vařit, ty mršky opustily svá tajná místa a začaly si opět pochutnávat na našich zbytcích. Zbývá tedy poslední řešení - přestat vařit. Ale to bych radši celý byt podpálila a šla bydlet k mamince.

A tak si tady žijeme, v malém 1+1 v Praze spolu s našimi (z)divými přáteli a přemýšlíme nad tím, koho to přestane bavit dřív...